Václav Lamr 1943-2020

Sotva jsem vybalil kufry z výstavy na Camp kempu v Kralové Lehotě a po následném misijním pobytu na východníím Slovensku, šli jsme s manželkou podpořit pochod pro rodinu, který se konal stejný den jako pochod homosexuálních gajů Prahou pod barvami duhy.. Měli jsme velkou tabuli s Komenského vzkazem: ,,Národe Český vrať se ke Kristu, desku s nápisem: Ježíš Kristus dává nový život a anglický nápis: JESUS RULES.Sestra Hallerová rozdávala traktáty, které jsme potom dávali dál. Průvod, ve kterém převládali akvivisté organizace DOST a katolíci s mariánskou korouhví a nápisem za podporu rodin prošel jinou trasou než plánovaný pochod gajů.Viděl jsem i několik vedoucích našich sborů a někomu jsem dal panel s nápisem o návratu ke Kristu....Průvod provázel hustý déšť , aktivisté pronesli pozdravy a poselství od arcibiskupa Dukeho . Průvod skončil v kostele sv. Bartoloměje a následnou mší. Jednoho bratra s citací o hříchu obcování muže s mužem z biblické knihy Levitikus ovšem pořadatelé zastavili hned na počátku a nedovolili mu nést nápis. Když jsem volal, že duha patří rodinám, rovněž mne umlčeli. Proto jsem se na konci průvodu odhodlal jít na Jungmaqnovo náměstí, kde později došlo ke střetu průvodu gájů s organizací ,,Dělnické strany,,a postavil jsem své nápisy před kamery masmédií. Prostorem chvíli létaly i petlahve....

Střídavka
Bylo to v roce 1950, kdy jsem šel ze školy domů a pozoroval, jak se moji spolužáci těšili na shledání s rodiči a na volné odpoledne. Já jsem však své kroky před rodným domem zpomaloval a na břehu Moravy u svatojánského mostu jsem se zastavil. Nechtělo se mi jít domů, kde mezi rodiči, kteří se rozvedli, probíhalo právě pochmurné řízení o jejich právu na nás s bráchou. Vybavila se mi scéna v soudní síni, kde na jedné straně seděl otec a na druhé zástupce matky. A soudce se mne zeptal: ,, Koho máš raději? Otce či matku? U koho bys chtěl být ?“ Taková šíleně nepřirozená, amorální, eticky patologická otázka sedmiletému chlapci. Hnusný pach smrti cítím po letech dodnes. Otec zpozorněl. Chtěl jsem vykřiknout:,,Chci mít oba!“ ale pud jakési sebezáchovy, nebo spíš vnitřní hlas Božího Ducha mi velel: ,,Vol otce, zde je jistější stabilita...“ A tak se stalo. To je můj osobní příspěvek k problému ,,střídavky“.

Názory, že střídavá péče mezi rodiči stresuje dítě, je pseudohumanistický