PRAVDA PÁNĚ ZVÍTĚZÍ
HISTORICKÝ PRŮŘEZ PROROCTVÍMI
NAD ČESKOSLOVENSKEM
Napsal Václav Lamr
první díl
Proroctví je světlo pro církev
Chirurg, který operuje srdce, potřebuje světlo k záchraně člověka. Řidič potřebuje světlo k bezpečné cestě a velitel bojové čety potřebuje světlo k odhalení nepřátelského uskupení a k jeho likvidaci. Nejvíce světla potřebuje církev Pána Ježíše Krista ve svém obecenství a v boji víry. Je čtveré světlo, o kterém mluví Nový zákon:
- Světlo v nás. Když přijmeš Ježíše jako svého Pána a Spasitele, začneš zářit zevnitř navenek. Konkrétně tvůj znovuzrozený duch prosvětluje tvou duši, tvé myšlení a jednání. Předpokládá to tvou aktivní spolupráci ( J 3:3,5 Ef 3:17 ) Písmo říká o tom světle: "Svíce těla je oko" L 11:34. Je to světlo svatosti, které zjevuje přítomnost Ježíše v nás. Podle toho světla se také orientují démoni a andělé. ( Zid 1:14 )
- Světlo života. Je to světlo tvého myšlení, mluvení a jednání. Je to světlo obcování navenek. Podle toho by nás měli nevěřící lidé rozeznat jako křesťany. "Vy jste světlo světa..Tak sviť vaše světlo před lidmi.." (Mat 5:14 – 16). Je to světlo vyváženosti tvého jednání a svědectví života. Toto světlo evangelia nemá být skryto pod nádobou církve ale má být dáno na svícen. To znamená, že máme svítit ve školách, v ulicích, a v zaměstnání. Toto světlo dlužíme světu.
- Světlo obecenství. Ukazuje to transparentnost vztahů mezi manžely, v rodině, mezi partnery na různých úrovních a v obecenství Těla Kristova. "Jestliže chodíme ve světle, jako On je ve světle, společenství máme navzájem.." (1 J 1:7). Bez tohoto světla svatosti a vzájemného odpuštění není možná spolupráce a jednota.
- Světlo prorocké. ( Viz 1 Pe 1:19-21 ) Toto světlo je reflektorem, který ukazuje nejenom budoucí Boží plány, ale osvětluje přítomnost, a tím každou nynější temnotu v nás skrze dary poznání a moudrosti. Toto světlo z Božího trůnu také osvětluje naši minulost a umožňuje dodatečné hodnocení a pochopení přítomných důsledků minulých událostí. Prorocké světlo především zjevuje aktuální Boží vůli a přítomnost Pána Ježíše v církvi. Zjevuje, co Bůh dělá a tím umožňuje vstoupit do Jeho díla. Tragedie pěti panen z Matoušova evangelia z 25. kapitoly spočívá v tom, že zanedbaly zdroj světla, nádoby s olejem. Dnes také mnozí křesťané se spokojují také jen s osobní spásou a pohrdají prorockým světlem, které přesahuje potřeby jejich osoby. "Když nebude vidění, bývá lid rozptýlen" (Př 29:18; Mt 25:3,8). Zde také platí napomenutí Pavla, abychom neuhašovali Ducha, nepohrdali proroctvím, ale naopak je rozsuzovali (1 Tm 5:19,20; 1 Ko 14:29).
Dnes již doba pokročila tak daleko, že Duch svatý častěji a výrazněji se stále větší naléhavostí ukazuje skrze vnější a duchovní znamení a skrze vidění, sny a proroctví skutečnost blízkosti svého příchodu a všech událostí, které tomu budou předcházet. Naším problémem není nedostatek informací a poznání, vizí a proroctví, ale neochota je rozsuzovat, zkoumat a jejich výzvy aplikovat. Jsi-li moudrý, vejdi do doby, o které proroctví z roku 1972 oznámilo, že jsme lidem na "okraji času krve" " ..že už nebude více času.." (Zj 10:6).
Tato sbírka dostupných proroctví z naší národní minulosti a ze současné doby není pochopitelně úplnou sbírkou. Mnohá proroctví byla určena jen pro určitá společenství, jiná se ztratila. Přesto jsem se snažil pro nastupující generaci Ježíšových bojovníků předat to, co nás posilovalo a co by měli vědět. Často budete překvapeni tím, co již bylo zjeveno. Buď sláva našemu Pánu Ježíši, který je věrný. Tato studie to má prokázat. Protože při čtení si mnozí vzpomenou na proroctví či vidění, které je oslovilo, bude důležité, abyste je zaznamenali a dali k disposici. Počítám s tím, že tato sbírka bude podnětem k tomu, abychom shromáždili všechny formy zjevení, aby je církev dodatečně rozsoudila a aktuální předala svým údům.
Tato sbírka je pokusem projevit úctu našemu Pánu, který nás v historii i dnes oslovoval a oslovuje. Je to také podklad k pokání našeho národa a nás osobně z neposlušnosti rozsuzovat a aplikovat daná zjevení a je tu daná příležitost dodatečně některé výzvy či rady dnes znovu přijmout.
Od dob předslovanských do konce 19. století.
1. Proroctví z počátků české historie
Proroctví neukazuje jen na budoucnost, ale osvětluje i přítomnost a naši minulost. Součet všech těchto časových dimenzí ukazuje v dějinách a v přítomnosti na toho, který řekl:
"Dříve nežli Abraham byl, já jsem." (J 8:58) Vyzdvihnu z našich národních dějin jen některé události, které pro nás mají prorocký charakter. Prorocká řeč nespočívá jen v zapsaném slovu, ale Duch svatý ji pomáhá rozšifrovat v událostech, dějích a vizuálních demonstracích.
Zázrak deště a římská legie ( 120 -160 )
Nedávný archeologický nález nejsevernějšího dočasného tábora římských legií v Olomouci připomíná období mezi lety 120 - 160 našeho letopočtu, kdy na našem území také pobýval římský císař Markus Aurelius v tak zvaných "Markomanských válkách". K tomu období se váže událost, která byla tak významná pro Aurelia, že ji nechal vytesat na své vítězné bráně v Římě. Je tam skupina vojáků, kteří mají štíty otočené k nebi a sbírají do nich vodu deště. Tehdy v oblasti našich Karpat byly římské legie obklíčeny kvádskými bojovníky a navíc decimované suchem. Místní bojovníci jim odřízli cestu k vodě. Tisíce mužů stálo před smrtí žízní. V jedné z legií byla skupina křesťanů, a ti se začali modlit k Ježíši za vodu a za vysvobození. "Žádejte od Boha deště v příhodný čas". (Za 10:1)
Je známo, že druiové, tedy kmenoví čarodějníci v té době, měli moc ovlivňovat počasí. Ale křesťané měli mocnějšího smluvního partnera. Přišel prudký déšť a s ním vysvobození. Je to první historická událost působení daru divů činění u nás. ( 1 Ko 12:10 ) Tak jako modlitby ve víře způsobily průlom k vysvobození, tak i dnes bude církev, všelijak obklíčená opozicí, vyslyšena při vytrvalém volání o déšť Ducha svatého a porazí své nepřátele. Novozákonním modelem o průtrži Boží moci a milosti je modlitba první církve. Konejme ji naléhavě. (Sk 4:29-31) Nenechte se však zmýlit některými komentáři této události, které označují jako příčinu tohoto zjevného zázraku působení čaroděje, který byl rovněž mezi Římany. Jsou lidé, kteří nechtějí připustit realitu Ježíšovy moci a vyhlásili tuto alternativu. Takoví lidí jsou bohužel i mezi liberálními teology. Jsou to služebníci Lucifera.
Kněžna Libuše viděla slávu Církve
Od smrti franckého krále Dagoberta ( + 638 ) a smrti knížete Sáma ( + 658 ) až do roku 808, kdy se francký král Karel Veliký na našem území střetnul s českými kmeny po rozpadu Sámovy říše, je období 200 let bez historických zpráv. Mimo jiné si všimněte těch osudových osmiček. Toto období je vytěsněno pověstmi a legendami, jak je popsal Alois Jirásek v Pověstech národa Českého. Kníže Krok byl pravděpodobně potomek Sáma. Dle některých historiků kněžna Libuše pronesla svou známou věštbu o Praze z Vyšehradské skály kolem roku 723.: "Vidím město velké, jehož sláva hvězd se dotýká.." Nejlepší proroctví o Izraeli pronesl pohanský věštec Balám. Bůh si může použít osla, natož člověka. Co vlastně viděla Libuše? Slávu Nebeského Jeruzaléma tak, jak ji už 2800 let před tím viděl otec víry Abraham a později Mojžíš? ( Žd 11:10,26 ), nebo jen slávu Prahy? Jakou slávu? Slávu města nebo církve Kristovy, která dle Izaiáše i v Čechách povstane ze tmy? Izaiáš 60:1-5 Což neviděla jako Daniel učitele církve svítící jako hvězdy? Da 12:3 Tato sláva církve, nikoliv města,je vizí blízké budoucnosti. Tuto budoucí slávu mohla vidět jako Balám i tato slovanská věštkyně.
V listopadu roku 2004, krátce před tím, než jsem mohl promluvit s presidentem Václavem Klausem o neodvratném vítězství Pravdy Páně, jsem nalezl zápisy proroctví z roku 1988, kde je část osvětlující Libušinu věštbu: "Sláva Božího města sestupuje a dotýká se hvězd na této zemi. Vy jste ty hvězdy zaslíbené Abrahamovi. Budete rozptylováni z tohoto města na jiná místa, abyste tvořili nová souhvězdí, až bude zářit tato země mojí slávou..." (Gn 15:5,6) Přichází den, kdy Boží sláva se dotkne hvězd Abrahamových v Čechách a tedy i v Praze.
Kníže Václav - příklad krále a národního kněze
Prorok Boží vlády na zemi
Prorok smíření národů
Kníže Václav, zavražděný roku 929 nebo 935 bratrem Boleslavem v Levém Hradci je prototypem křesťanského politického a zároveň duchovního představitele národa. Byl to král a kněz v jedné osobě. Jeho úsilí rozšířit evangelium ve své zemi a snaha vymítit pohanské modloslužby ostře kontrastuje s trendem současných politických i duchovních autorit tolerovat znovu obnovované pohanské kulty. To jsem si uvědomil nejvíce, když jsem ze solidarity ke katedrále svatého Víta na Hradě v roce 2000 vstoupil do chrámu s nápisem: JEŽÍŠ KRISTUS SPASITEL SVĚTA. Tehdy se tam pod patronací presidenta Václava Havla a arcibiskupa Vlka konala multináboženská seance, řízená Dr. Halíkem. Nad rotundou sv. Víta, kterou Václav založil pod kněžištěm katedrály, promlouvali představitelé hinduismu, judaismu, islámu a lamaistický Dallajláma. Za rok se to tam opět opakovalo. Svůj názor o charakteru rouhání jsem mohl říci novinářům, kteří byli ke mě posláni. Tehdy jsem mimo jiné řekl: "Katedrála byla odsvěcena? Nevím o tom. V každém případě byla tímto aktem znesvěcena." To vyburcovalo spoustu katolíků, včetně některých biskupů.
Také Václavův postoj k německým Sasům před přelomem tisíciletí je prorockou radou v záležitosti česko - německých vztahů. Byl to panovník, který chtěl přivést svěřený národ ke Kristu. Těsně po revoluci jsem s manželkou vstoupil do služby šíření evangelia v základních školách. V jedné škole v Umělecké ulici v Praze bylo v aule, dříve ve školní kapli, shromážděno tři sta dětí s učitelkami. Na čelní zdi haly byly čerstvě stržené vrstvy tapet a rudých pláten z komunistické éry. Pod touto vrstvou se objevila nástěnná freska, na níž kníže Václav klečí před Bohem a přimlouvá se za svůj národ. Tehdy jsem využil tu fascinující scénu a všem těm dětem a učitelům jsem osvětlil význam modlitby a vlády Pána Ježíše Krista nad národy. Když jsme se ten den vrátili z této evangelizace, nalezli jsme vyloupený byt. Tuto prorockou scénu klečícího knížete Václava by si měli poslanci umístit do parlamentu, aby jim připomínala, že mají také stát za národ před Bohem. Původní záměr Myslbekovy sochy knížete Václava byl Václav žehnající vztaženýma rukama národu. Socialističtí poslanci to odmítli a žádali, aby byl spodobněn jako vojevůdce s kopím a ve zbroji. Jeden bratr viděl, jak Ježíš sedí za knížetem a žehná národu. Vyzval mne, abych tuto scénu namaloval. Scénu Ježíše na koni jedoucího do Čech viděli křesťané v Izraeli před revolucí. O tom níže.
Biskup Vojtěch - misionář Střední Evropy
Prorok úlohy Čechú v Evropské Unii
Druhý český biskup po Dětmarovi, biskup Vojtěch, umučený při kázání evangelia Prusům v roce 997, pocházel z vyvražděného rodu Slavnikovců. Jeho život a mučednická smrt hovoří prorocky o naší zodpovědnosti kázat evangelium národům i nepřátelům. Když se dozvěděl, že Přemyslovci vyvraždili jeho rodu v Libici, nepropadl zoufalství a hořkosti. Odešel kázat evangelium Prusům, kde zemřel mučednickou smrtí. Jeho misijním působením byli zasaženi vedle Čechů Poláci i Maďaři. Tento misionář střední Evropy nám prorocky vzkazuje, že máme dát Pánu sebetěžší křivdy a malomyslnost a vykonávat ve střední Evropě permanentní evangelizaci. To je náš skutečný vklad do Evropské Unie a náš přínos pro globalizující se svět. To se od nás Čechů, potomků Husa, očekává. V Čechách se rozhodne, zda Evropa podlehne islamizaci či obnovené Christianizaci.
Jeden americký člen týmu FGBMFI (Obchodníků plného evangelia), Mirl Allender, člen Pentagonu, nositel zlatých perutí z války ve Vietnamu, mi při návštěvě v roce 1992 řekl: "Západ je v duchovní krizi a hledí na vás, co zase z Prahy vyjde. Čekáme, že vy čížkové vyzdvihnete uprostřed Evropy ten mocný odkaz české reformace a zahoříte znovu pro PRAVDU... Jste na tahu.." Potom nám dal nezapomenutelnou radu, kterou si ověřoval na vietnamských bojištích: "Chcete-li zvítězit, musíte zůstat v ofenzívě.." Jistě myslel na naše národní heslo, které je vlastně torzem husitského hesla: „Pravda Páně zvítězí“. To slovo „Páně“ tam musíme znovu dosadit i na legislativní úrovni. To ovšem vyžaduje nekompromisní angažovanost a ochotu jít do konfrontací ve všech společenských rovinách. Bratr Mirl spolu s jinými křesťany z helikoptér ve volném čase zachraňovali v náhorních pralesích děti, které tam komunisté vyhnali po genocidách vesnic nevietnamských kmenů.
2. O b d o b í p ř e d r e f o r m a č n í a r e f o r m a c e
Heretici, bekyně a Valdenští
Proroci potřeby reformace Církve Kristovy
Dne 26.8.1278 (Osmička!) vyvrcholila zrada české šlechty, kolaborující s rakouským králem Rudolfem Habsburkem a došlo k tragické bitvě na Moravském poli, kde byl Přemysl Otakar II. poražen a zabit. Tato zrada sama o sobě ukazovala prorocky na principiální dvojakost českých vůdců a byla jasným Božím varováním, které poprvé v našich dějinách odhalilo intrikářství a centralizující a totalizující tendence Habsburků. Po této tragedii došlo v království Českém k první době temna, související už tehdy s Habsburky! České království upadlo do duchovní, hospodářské a politické krize. V tomto temném období národa povstávají různí blouznivci, ale i Bohem inspirovaní proroci a připravují předreformační období na našem území. V roce 1278 začínají na našem území zvláště v jižních Čechách působit různá "heretická hnutí". A hnutí bekyň, které měly i prorocké obdarování.
Od roku 1318 (Osmička!) do Jižních Čech pronikají z Francie kazatelé valdenského hnutí. Toto hnutí má silný prorocký charakter. Římská kurie vyhlásila proti šiřitelům tohoto hnutí inkviziční opatření. Skrze tyto kazatele dochází na Jindřichohradecku k povstání venkovského obyvatelstva v letech 1338 - 1340 (Všiměte si osmiček.) Tito valdenští kazatelé prorocky proklamují ještě před Petrem Chelčickým neudržitelnost nebiblického dělení Božího lidu na laiky a kněze, nutnost kázání evangelia v národních jazycích, rovnost křesťanů a jednoduchý životní styl. Římskokatolické inkviziční a militantní opatření způsobilo v jižních Čechách genocidu obyvatel, která se potom opakovala během tažení císařských vojsk na Prahu (Písecko roku 1620) a po bitvě na Bílé Hoře, kdy byly celé kraje vyvražděny a osady vypáleny. Tehdy se opozice umlčela fyzickým zničením ve jménu Boha.
Jolín z Vodňan a převor řádu Johanitů Tomášek
Proroci vize Boží Pravdy vítězící
V devadesátých letech 14 století působili u nás zderazský křížovník Jolín z Vodňan a neznámý člen Johanitského řádu zvaný Tomášek, který byl údajně převorem kláštera na Malé Straně. Byl nesmlouvavým kritikem mnichů a autorem nejvlivnější předhusitské Postily. Tito dva předreformační buditelé jsou prvními proklamovateli myšlenky, kterou použil Hus a husité, že Pravda je vítězící. Hus vyznával později ono: Omnia veritas vincit. (Nade vším vítězí Pravda) Mysleli tou Pravdou samotného Ježíše. Toto heslo použil husitský král Jiří z Poděbrad. Když na něj byl vedený útok duchovní i vojenský v podobě křížové výpravy, nechal na štít Týnského chrámu, kde kázal utrakvistický biskup Jan Rokycana, bratr zakladatele Jednoty bratrské, umístit zlatý kalich a heslo: Pravda Páně vítězí. Tato myšlenka se stala prorockým heslem Českého národa dodnes, stala se státním heslem Československé republiky a lze ji naleznout na presidentských zástavách. Toto heslo se naplní.
Jan Milíč z Kroměříže - prorok Antikrista
Prorok Církve měnící společnost
Za zakladatelem české reformace se považuje Jan Milíč z Kroměříže, který zemřel v roce 1374. Opustil slibnou kariéru oblíbence císaře Karla IV, když byl hluboce zasažen v srdci varovným kázáním dominikánského mnicha Konráda Waldhausera, povolaného z Vídně samotným králem. Při studiu prorockých knih v Bibli s otřesením zjišťuje, že Antikrist povstává uprostřed církve. Ačkoliv nebyl dobrým řečníkem, promlouval s takovou ohnivostí, že plnil kostely v Praze posluchači, zvláště u sv. Jiljí. Proti tehdejším zvykům mluvil k prostým lidem česky. Tento pomazaný prorok Páně neváhá zjevit antikristovské rysy samému císaři a římskému papeži Urbanovi, před kterého byl povolán. S tím souviselo i jeho věznění. Jeho prorocký příklad pro současnou církev spočívá také v tom, že dokázal spojit duchovní vroucnost s hlubokou praktickou láskou k bližním a sociálně slabým. Evangelizoval také pražské prostitutky. V roce 1372, kde se obracely mnohé bohaté nevěstky, založil v Praze dům s názvem Jeruzalém pro bývalé nevěstky a jakousi biblickou školu pro studenty. Kolem těchto středisek vznikla obec křesťanů, kteří svým proměněným životem ovlivňovali celé město a tehdejší společnost. I tato vize a praxe má prorocký charakter a ukazuje, jak může vzorné společenství ovlivnit celou společnost a národ.
Přesto, že se jeho nepřátelům podařilo "Jeruzalém" zničit, téměř na stejném místě byla zbudována "Betlémská kaple", která se později stala střediskem reformační revoluce, když zde kázal Mistr Jan Hus a jeho následovníci. Tento "Jeruzalém", tedy místo pokoje a "Betlém" (dům chleba) jsou prorockými základy pro současnou církev. Praha se opět stane domem chleba pro Evropskou Unii a místem útočištným, koridorem pokoje pro pronásledované křesťany z východu a hlavně ze západu. Tak se zaplní Praha a zrušené základní školy a bývalé školky tak naleznou nové uplatnění. Budeš-li studovat Písmo jako Milíč, Pán tě pošle do parlamentů u nás a v Evropě, abys přinesl Boží názor na věci a budeš oznamovat Boží soudy. Představitelé Evropy, států, členové parlamentu i vedoucí regionů, měst a obcí by měli být konfrontováni s biblickými principy při řešení aktuálních potřeb a problémů. To ovšem předpokládá dokončení reformace samotného Těla Kristova a křesťanských církví. Evropa, která se dostane následkem emigrace a pokusů o islamizaci do kulturní krize, bude nucena obnovovat svoji identitu opět u svých kořenů. Proto se mnozí bibličtí křesťané stanou poradci a zprostředkovatelé Ježíšova života na všech úrovních. Církev Kristova zdaleka nevyužila moc své autority v Kristu a nevešla do důsledků krevní Smlouvy. V tom smyslu mají čeští křesťané úkol dokončit v Čechách započatou reformaci a znovuobjevit prorocký znak kalicha.
Také "Skořepka", ulice vedle Betlémské kaple, je výzvou k obnově střediska "Jeruzalém". Je to jedna z vyhlášených ulic dnešních prostitutek, kde je sex-shop, sex-city centrum a bar-stryptíz. Kdo vstoupí do obnovy Jeruzaléma a Betléma v Praze?
Matěj z Janova prorok lásky k Božímu Slovu
Prorok Kristova lidu bez meče ( Jednoty )
Milíčův žák Matěj z Janova, Mistr pařížské university (zemřel 30.11.1393) je pokračovatelem Milíčovým a je hlavně prorokem lásky k Božímu Slovu. Je autorem Pravidel Starého a Nového Zákona, nejvýznamnějšího díla české reformační literatury před Husem. Tento předhusitský myslitel prorocky zjevoval závaznost, dostatečnost a dokonalost Božího Slova, Bible. Když byl církví umlčen, psal o své lásce k Bibli slova, která dosud nikdo neznal a se kterými jsem se nesetkal dodnes. Nazval Bibli "Chotí a matkou krásného milování". Napsal: "Jakmile jsem se dočetl u církevních otců, že Bible je a musí být každému křesťanu první základ, hned k ní přilnula má duše první láskou, jež ode mne neodstoupila nikdy a nikde...Ona jako matka, jako žena mne přijímala, má nejmilejší, rozptylujíc temnoty, v nichž jsem tápal.." "Pařížský mistr", jak byl nazýván Matěj z Janova, je známý také svou prorockou předpovědí vzniku a charakteru budoucí Jednoty bratrské v Čechách ještě před Petram Chelčickým. Jednou řekl, že u nás povstane lid bez meče, a ten lid dokáže, oč marně usilovalo jeho pokolení. Naše generace má znovu příležitost, aby se na ni naplnila prorocká vize Matějova, tak jak se to doslovně naplnilo na původní Jednotě a té obnovené skrze Moravské bratry v Herrenhutu.
Mistr Jan Hus ( + 1415 )
Prorok autority Božího Slova
Prorok vlády Kristovy nad Církví skrze Slovo Boží
Prorok člověka nového věku
Prorok osobní svobody a důstojnosti
Duchovní otec moderní demokracie
Mistr Jan Hus, rektor pražské university byl v roce 1415 upálen v průběhu Kostnického církevního koncilu jako mučednický vyznavač pravdy Božího Slova. Svým kázáním v Betlémské kapli od roku 1408 vyhlašoval Boží soudy nad zkaženými praktikami církve a prorocky vyzdvihnul Pravdu Božího Slova, jako závazný základ pro křesťany a autoritu, stojící nad všemi lidskými autoritami. Povýšil osobní zodpovědnost rozumu a svědomí osvětlené Božím Slovem nad slepými manipulačními příkazy instituční a zkažené církve. Tak se stal prorokem člověka nového věku, který zná svou identitu v Bohu a podřizuje se skrze vedení Ducha svatého samému Pánu Ježíši Kristu a Božímu Slovu. Je považován za duchovního otce moderní demokracie, jak mi to osobně sdělil jeden z profesorů známé americké university.
Prorocký význam Husa spočívá ve zjevení, že poznanou pravdu a Bohem osvícený rozum a svědomí staví nad nejvyšší lidské hierarchie i nad církevní sněm, který svou autoritou zastupoval světovou církev i samotného papeže, a jenž věřil, že je řízen Duchem svatým. To je prorocká výzva eliášovského kalibru, která totálně a revolučně rozdělila středověké lidstvo, a to ještě sto let před Martinem Lutherem, Kalvínem a Zwinglim. V hale kostnického koncilu zazněly věty, které otřásly strukturami priorit a hodnot tehdejší institučně autoritativní církve: "Já, maje rozum, jaký mám, nemohu tak učinit bez odporu svědomí..." Něco do té doby neslýchaného a totálně revolučního. Hus je prorok vlády Kristovy nad církví skrze Boží Slovo zjevé Biblí, prorok Slovem osvíceného rozumu a Duchem svatým aktivizovaného svědomí. A právě zjevení vlády Kristovy nad církví a Slova nad naším svědomím je speciální přínos a vklad české reformace světovému reformačnímu hnutí, které následovalo.Tak jako byl pozdější Lutherův objev spásy skrze víru v Boží milost a Kalvínova vize struktury a funkce biblické církve.
Je prorokem individuální role osobní svobody před Bohem a její zodpovědnosti vůči církevním a světským institucím. Je tedy otcem, prorokem dnešních demokratických hodnot a principů, chránicích cenu a práva jednotlivce a je tedy prorokem Boží harmonie vztahů mezi povinnostmi a právy, mezi zodpovědností a svobodou, mezi individuální osobou Božího jednotlivce, jeho rodinou a státem. Odhaluje jasně omezenost a omylnost institucí, které mají nikoliv zneužívat a totalizovat jednotlivce, ale mají jim poskytnout ochranu pro rozvinutí schopností, uchovat jejich důstojnost a neznásilňovat jejich svědomí. Tím, že stát nebo světská či církevní instituce chrání práva osobnosti, je sama obohacena o dary a schopnosti svých jednotlivých členů, a v tomto vybalancovaném poměru práv a povinností, ochrany a svobod získávají oba subjekty, což je principem skutečného růstu a pokroku v moderní demokratické společnosti, postavené na křesťanských principech Bible. Tento model se podařilo částečně historicky uskutečnit v Holandsku, v omezených regionech jako byl Herrenhut, jednu dobu i v Polsku, později v Americe a ve Švýcarsku. Tento model biblické demokracie měl na mysli zakladatel státu a první president Československa T.G.Masaryk, když vyzdvihnul význam principů české reformace, jako základnu pro naši svobodu. Tento model demokracie by měli povinně prosazovat křesťané, jakožto občané státu. Tento program jsem měl na mysli, když jsem v roce 2002 kandidoval do parlamentu.
Tento program by měl být obsahem stanov křesťansky orientovaných stran a hnutí a všech křesťany iniciovaných občanských iniciativ kulturně politického, nebo sociálně vzdělavatelného zaměření. Tak můžeme aktualizovat odkaz naší České reformace.
Bill Higgis, bakalář svobodných umění na Covenand College v USA v roce 1992 na půdě jmenované školy měl seminář pro československé podnikatele. Prohlásil, že Češi a Slováci stojí před objevem aktuelní duše své identity v duši a srdci Jana Husa. Jeho aktualizace Husových výzev pro současnou českou republiku a Slovensko je shrnuta do těchto principů:
1. Existuje vyšší moc, na níž musíte záviset, a tou mocí je sám vzkříšený Ježíš.
2. Existuje vyšší zákon, jemuž musíme skládat účty, a tím je soud Božího Slova.
3. Existuje vyšší cíl, k němuž musíme směřovat. Tím cílem je Ježíš.
Koncentrovanou myšlenku z Husa pro současnost vyjádřil ve větě, kterou doporučil naučit se zpaměti: "Samovláda bez sebekázně je egocentrická a ničí samu sebe." Bratr Bill mě osobně poprosil, abychom přeložili a vydali jeho knihu, která má název "Hus drží klíč". Je k disposici v redakci časopisu "Hlas mučedníků“ v Jindřichově Hradci.
Kdykoliv jdu kolem Husova pomníku na Staroměstském náměstí, kde jsem občas i kázal evangelium, přečtu si na čelní straně pomníku větu: "Pravdu každému přejte.." To je výzva Čechům, jako stručný návod pro náš specielní duchovní projekt, jímž máme obohatit a oslovit Evropskou Unii a svět. K tomu je nutno dodat co Hus vzkazuje i nám: "Proto, věrný křesťane, hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, braň pravdu až do smrti, neboť pravda tě učiní svobodným od hříchu, ďábla, smrti duše a nakonec od smrti věčné.." ( Výklad víry, str.15 ) To je program českých křesťanů pro Evropskou Unii a pro celý svět. Nyní ti dám úkol. Přečti si podle daného pořadí tato slova z Bible, a objasní se ti, co myslel Hus tou pravdou: Jn 18:37/Jn 18:38 / Jn 14:6 / Jn 8:32 / Jn 8:36 / Jn 3:21. Doporučuji si je zapsat v jednom textu a přečíst bez přerušení.
Jan Hus v době, kdy dlel v kostnickém vězení se mnoho modlil, psal dopisy, z nichž mnohé myšlenky mají samy o sobě prorocký charakter, například jeho výzva Pražanům, aby kázání v Betlémské kapli pokračovalo. Nyní denně, když jdu do práce, chodím ráno kolem Betlémské kaple, a tak na její vrata aspoň zabuším, aby se otevřely pro kázání Slova a alespoň nalepím na dvéře kaple samolepku či plakát s Božím slovem. Tehdy ve vězení měl Jan Hus prorocký sen. Viděl, jak na stěně betlémské kaple namaloval malíř krásný obraz. Přišel však nepřítel a dílo zničil. Tu přišlo více malířů a namalovali více obrazů v kapli. Pán jej vyučoval na tom vidění, že Satan může zničit jednotlivá Boží díla, jednotlivé životy i sbory, ale přijde Duch svatý jako Nebeský malíř se svými mistry malíři a mnozí Boží služebníci budou malovat krásnější církev ve větším rozsahu a ve stále větších okruzích a oblastech. Později se toto prorocké vidění potvrdilo při šíření díla reformace skrze husitské kazatele a Jednotu bratrskou ve světě. Několikrát byly obrazy zničeny, ale na dalších místech a dnes již na mnoha kontinentech světa tito malíři malují nové a krásnější obrazy. Je také známý prorocký výrok Husův před mučednickou smrtí k jeho věznitelům, že oni si jej jako husu upečou. Ale přijde jiný pták z nebe, kterého neumlčí, nebudou moci svázat a nad ním vládnout. Myslel tím na Ducha svatého, který je v Bibli symbolizovaný jako pták - holubice. Gn 1:2 Iz 46:11 Mt 3:16
Tato vidění o malířích a ptáku je jistě aktuální dnes. Mistr Jan Hus je mučedník opravdového křesťanství, oběť pravdy na oltáři politické a církevní moci, národní hrdina, hlasatel svobody a skutečného morálního pokroku, neohrožený bojovník a prorok duchovní revoluce v současné Evropě. Proroky tohoto kalibru potřebuje nejen Evropská Unie, ale i národy světa, stojící před výzvou islámu Tito křesťané povstanou z Čech.
Husitská revoluce
Jakoubek ze Stříbra
a Kalich - prorocký symbol Boží smlouvy
Každé ráno jdu, jak jsem již napsal, kolem Betlémské kaple do práce. Někdy projdu od Teska na Národní prolukou u Platýze, nebo průchodem vedle, kolem středověkého kostela sv. Martina ve zdi, který tehdy byl postaven přímo na hradbách Starého města. Zde další Husův následovník Jakoubek ze Stříbra ještě se svolením Husa z kostnického vězení začal nové obci následovníků Husovy vize vysluhovat večeři Páně pod obojí, tedy i víno z kalichu. Kalich se stal symbolem husitů. Přijímání pod obojí jako důsledek článku čtyř pražských artikulí je prorockým aktem, jímž se středověká církev přihlásila k praxi prvotní církve ve Skutcích (Sk 2:42) Tím revolučně a prorocky zavrhnuli rozdělení Božího lidu na kněze a laiky, jak to proklamovali již valdenští a od nich převzal tento důraz důsledně Petr Chelčický.
Každý křesťan má plné právo se podílet na realitě Nové smlouvy a každý, ať je kněz či posluchač, muž nebo žena má podíl na dědictví vyplývající z Boží, Kristem obnovené krevní smlouvy. Všimněte si, jak se snaží ekumenické hnutí vytlačit symbol kalicha. Současné české církvi je skrze Ducha svatého dána výzva k znovuobjevení a aktualizaci důsledků krevní smlouvy, jejíž symbol je právě kalich. Kdo může pochopit, pochop a hlavně uchop. Uchopit je víc, než jenom pochopit. My Češi jsme známí tím, že jsme chytří, že vše pochopíme, ale stejně tak jsme známí tím, že neuchopíme a neudržíme uchopené. O tom je řada dokladů z dějin. Mohu říci, že se principy krevní smlouvy v církvi moc neučí. Moc krve Kristovy a autorita Ježíšova jména jsou duchovní pravdy nejvíce dnes ďáblem napadané a zastírané. Proto "poznáte Pravdu“ i o svém synovství a smluvním dědictví a tato „pravda vás osvobodí" (Jan 8:32,36). Boží děti v Čechách, víte že VŠE JE VAŠE? (1 K 3:22) Na základě smlouvy, jejíž symbol je kalich.
Tady jsme nedokončili reformaci. Na cestě krve, kříže a moci Ducha, v oblasti svatosti a autority Kristovy. Satan se děsí pomyšlení, že to bude někdo důsledně v Čechách vyučovat a praktikovat. Když si uvědomíme, že jsme jako synové dědicové VŠEHO, uvolní se Boží moc, a peklem bude otřásat radost Těla Kristova z toho objevu, který v náznaku nalezli proročtí reformátoři ve zdech Martina ve zdi a jinde v Čechách. Proč myslíte, že římští katolíci udělali vše možné, aby heslo Pravda Páně vítězí s kalichem na korouhvi nevjelo na vozové hradbě do bran Basileje v roce 1433? Proč si myslíte, že Satanu se líbí náboženské bláboly a skuhravé vyznávání sluhů, otroků a ne synů? Proč má rád "kéž-bychom-křesťany" s alibisticky nepravdivým vyznáním: "my ubozí hříšníci", místo toho, že jsme Boží děti, které skrze vítěznou Pravdu pochopily prohlášení Otce že "všechny mé věci jsou tvé.."? (Luk 15:31) Církev Kristova v Čechách dokončí reformaci právě v té radosti synů, kteří pochopili každý z jiné strany realitu skutečnosti, že JSOU BOŽÍMI SYNY A DCERAMI, KTEŘÍ TUDÍŽ ZDĚDILI VŠE, CO PATŘÍ OTCI, tedy i národy světa a mohou si je na základě Boží výzvy z druhého žalmu nárokovat se vší smělostí...z Prahy, Jablonce, Hodonína, Hustopeče, Modré Lhoty. ( Ž 2:8 )
Obnovte znak kalicha jako znak novozákonní krevní smlouvy!!
Husité - David a Goliáš
V době, kdy se začínalo formovat husitské hnutí v Čechách a na vrchu Tábor se budovalo opevněné centrum, je známý příběh první bitvy u Sudoměře, kde se překvapivě uplatnila nová vojenská strategie. Když se zeman Jan Žižka z Trocnova, vypuzený katolickou stranou z Plzně ubíral na nové husitské středisko v Táboře (1420), měl jen dvě stě lidí, z nichž část byly ženy a děti. U Sudoměře je dohnaly jízdní oddíly katolických šlechticů z Písku a Strakonic v počtu dvou tisíc. Malá hrstka neměla šanci. Žižka využil mistrně břehu mezi dvěma rybníky, z nichž jeden byl vypuštěný. Postavili zde vozovou hradbu o kterou se útočící jízdní vojska katolických šlechticů rozbila. Když jsem stál na tom místě, kde je pomník, na kterém Žižka drží palcát, Bibli a meč, sestoupila tam Boží moc. V tu chvíli mi Duch Boží připomenul dobu, kdy židovští muži pod vedením Nehemiáše budovali hradby Jeruzaléma se lžícemi a meči, obklopení silnými nepřáteli. V tu chvíli jsem musel plakat, protože mi Pán promlouval o našem národu. Tam na prostranství mezi dvěma rybníky jsem slyšel jasná slova Božího poselství pro dnešek: "Tak, jako jsem ochránil malou skupinu mužů, žen a dětí, kteří se tehdy v modlitbě na tomto místě na mne cele spolehli, tak i vás ochráním proti mnohem silnějším nepřátelům, spolehnete-li se na mne a na mé Slovo.." Zde mi Pán dal zjevení o vyslyšeném mocném vzývání Pána v úzkosti. Bůh učinil zázrak a obrátil situaci skrze zjevenou modrost a překvapivou strategii. Zde David porazil v našich dějinách Goliáše s vědomím Boží přízně. To se stalo v roce 1420 (?) a prorocké slovo přišlo v roce 1996.
Chebský soudce
V roce 1432 se rok před basilejským koncilem sjeli do Chebu zástupci strany husitské a katolické, aby učinili předběžnou dohodu před basilejským koncilem. Tomuto setkání se říká "Chebský soudce" a je považováno za největší duchovní a diplomatický úspěch husitského hnutí, protože zde husité kladli své podmínky na základě evidentních vojenských úspěchů. Těsně před tímto jednáním se římsko-katolická strana pokusila ještě jednou zvrátit situaci křížovou výpravou, protože se katolíci děsili duchovní, morální, vojenské a diplomatické převahy husitů. Za každou cenu chtěli jednání znemožnit, protože tušili jistou duchovní porážku od tak zvaných českých heretiků. V bitvě u Domažlic (1431) se zděšení mohutnými chorály husitů, kteří velebili Boha jako v době Jozafata, dali se na útěk. Tato porážka evropských římskokatolických vojsk pouhým velebením Boha je českou obdobou Jozafatova vítězství v Bibli, kdy levité svým zpěvem zahnali mohutná vojska nepřátel Izraele (2 Pa 20) Zástupci Čechů potom mohli vznést jasný požadavek, do té doby neslýchaný, aby všechny spory v následujícím Basilejském koncilu a také později mezi římskými katolíky a husitskou stranou byly řešeny soudem Božího Slova a nikoliv na základě papežské a jiné autority. Proto je toto významné jednání známé pod názvem "Chebský soudce". Obě jmenované události mají pro naši přítomnost silné prorocké poselství: Český národ porazí své reálné a duchovní nepřátele chválením Hospodina a všechny podstatné spory policko-hospodářské, kulturní, morální a duchovní má řešit na základě principů Božího Slova a pod zorným úhlem Bible. Proto by církevní představitelé a k tomu pomazaní proroci v České republice a v rámci Evropské Unie měli vznášet své návrhy, prohlášení v konfrontaci s parlamenty, senáty v Evropě se zjevením Božího Slova. To se na příklad týká postoje naší vlády i v Bruselu vůči situaci kolem státu Izrael, a situaci na Blízkém východě.. (Gn 12:1-5)
Petr Chelčický – prorok na rozhraní věků
Prorok nezávislé církve bez meče
Jestliže jsem s jistou odvahou označil jako proroky muže výše jmenované, tento titul je tomuto muži přiřčen seriozními historiky reformace a současnými evangelickými teology.
Petr Chelčický, duchovní žák Matěje z Janova je výrazným prorokem na rozhraní věků. Zřejmě se setkal osobně s valdenskými. V roce 1419 přispěchal z jižních Čech do Prahy, protože se na pražské universitě řešila palčivá otázka, zda je dovoleno hájit Boží pravdu zbraní. Doufal se, že zvítězí jeho prosazované pojetí nenásilí. Mistři rozhodli, že se pravda Boží smí hájit mečem v nejnutnějším případě, hrozí-li ze strany nepřátel navíc zničení věřících. Krátce nato vojsko císařských křižáků proniklo až k branám Prahy a bylo husity poraženo. Chelčický se stal osamělým hlasem na poušti svým důsledným tvrzením, že v žádném případě by křesťan neměl porušit přikázání "Nezabiješ". V otázce sebeobrany odkazoval na Boží moc a ochranu. Z jižních Čech si vyměňoval názory zvláště s radikálními Tábority. Napsal:"Nade vším protiví se učení Kristovu služba mečem, ježto splácí zlo zlem". Předvídal porážku husitského hnutí a znovu vyzdvihnul prorockou vizi Matěje z Janova, že v Čechách povstane Boží lid, který bude vítězit bez meče a násilí mocí Kristovy Pravdy. Za jeho života vzniklo společenství stoupenců jeho myšlenek, tak zvaných "Chelčických bratří", kteří se později stali jedním ze základů Jednoty. Chelčický vyzdvihnul prorocky sociální aspekt působení křesťanů ve společnosti, odmítal vášnivě hierarchický systém, sociální a společenskou nerovnost údů Kristovy církve. Hájil Bibli jako jedinou autoritu pro duchovní a praktický život křesťanů, odmítl podceňování fyzické práce a prosazoval sociální spravedlnost ve společnosti bez upadání do nerealistického a iracionálního blouznění a scestného chiliasmu.
Ve svém spise "Síť víry" výrazně prorocky odhaluje na základě podobenství o síti a rybářích příčinu neúspěchu církve ve věci záchrany národů pro Boží království: Dvě velké ryby, císař a papež prorazily do sítě Božího Slova velké díry, takže drobné ryby unikají od Krista do pekelné smrti, Tyto velryby se stávají "ohavností na svatém místě.". Hluboce ho znepokojovalo duchovní, sociální a společenské scestí, do něhož se křesťané dostali a nepřestal je upozorňovat na nápravné řešení obnovy. Byl to Bohem poslaný prorok do tehdejší duchovní krize nejen u nás, ale v celé Evropě. Takovým prorokem byl například Amos, žijící v době podobné naší. Nepodléhal utopiím, ale zároveň nevedl k pasivitě. Současní učitelé a proroci by si měli jeho poselství prostudovat, protože je aktuální a v některých dimenzích pochopitelné až dnes. Tento "hlas volající na poušti" však Božím řízením nebyl přeslechnut a husitský biskup Rokycana upozorňuje na jeho spisy bratra Řehoře, který se v Chelčicích setkává se starým prorokem.
Bylo to skutečně setkání starého proroka nové Ježíšovy církve a mladého muže se silným apoštolským pomazáním, který tu církev založil a zbudoval v Čechách (Čtěte: Ef 2:20) Přeji si z celého srdce, aby k takovým tvůrčím a pomazaně tvůrčím minikonferencím docházelo v této době. Aby se přidružili k prorokům apoštolé, učitelé, pastoři a evangelisté dle Ef 4:11
Řehoř zakládá později pod vlivem Chelčického v Kunvaldě v roce 1457 společnost Jednotu bratří Kristova zákona. Tím se naplňuje doslovně proroctví Matěje a Petra Chelčického o církvi svobodné od násilí a podřízenosti státu. Jejich vize o křesťanech, kteří jsou povoláni budovat Boží království na tomto světě nikoliv zřeknutím se světa samotného, ale oddělením se od pohanských a barbarských ideologií, řádů a systémů, je dnes oslnivě aktuální. Výzva Chelčického rázně odsuzuje jakýkoliv kompromis s ideologiemi a strukturami tohoto světa. Jeho vize je církev nekompromisně oddělená od výhod a peněžní podpory vedoucích tohoto světa a států či nadnárodních institucí či monopolů. Církev svobodná od kompromisů a kolaborace se všemi bezbožnými náboženskými systémy, církev svobodná od podvodu sociální, liberální a mírové teologie, církev odmítající ďábelskou toleranci synkretismu, utopii humanismu a boje za mír bez Krista či nanejvýš s Kristem, který je odtržený od Božího Slova. Církev, která necizoloží s všenáboženským duchem multikulturní globalizace, s filosofií Nového věku a s islámem.
Je to církev Kristova, která káže evangelium národům, včetně muslimů, buddhistů a hinduistů. Církev citlivá na sociální a ekologické potřeby jednotlivců a skupin, stojící jasně na straně biblického státu Izrael, ale zastávající se například skutečných potřeb Palestinců. Církev hájící menšiny a odmítající etnický či ideový rasismus. Představitelé církví by se dle poselství Chelčického měli jasně vyjádřit ve věci své kolaborace s fašismem, komunismem, rasismem s duchem nejednoty a činit z toho pokání. Měli by prozkoumat nebiblickou toleranci dle současného světového trendu, pamětlivi tragedie, způsobené smrtelnou tolerancí křesťanů k Hiterovi. Někteří vůdcové církví, kteří dříve zastávali odluku církve od státu v oblasti finanční a právní a nyní těžící z těchto výhod, si musí uvědomit, že tento stav je zbavuje svobodného zvěstování evangelia a zříkají se tak role prorocké služby vůči státu a společnosti. Takové církve se zbavují své soli, zhášejí světla a zabředávají do bahna pohanství a souloží s duchem Antikrista. Církve, které se nechávají právně a finančně vydržovat státem, se hluboce zpronevěřují svému poslání a nemohou být tudíž Božími ústy světu a přinejlepším jsou jejich vzkazy státním strukturám zeslabeny a jsou bezzubé. Nemohou vyřizovat Boží vzkazy vládám a institucím světa tohoto věku a tím ponechávají miliardy lidí bez Božího varování, bez evangelia, bez tolik potřebné celosvětově žádoucí moudrosti Stvořitele a Vůdce a Učitele národů. (Iz 55:4) Proto "vyjděte z Babylona" všelijakého tolerujícího alibismu a živoření bez moci a darů, bez divů, zázraků a znamení. Vyjděte z náboženských tradic, falešných učení a blouznivého přeceňování zkušeností a zážitků na úkor řádu Božího Slova. Vyjděte z iluze vítězství bez pokání a ze slušné seriosnosti bez demonstrací Ježíšovy moci. Nekažte denominační, ale Boží evangelium království, kde se lidé nebudou setkávat s konfesemi, ale se samotným Ježíšem. To jsou aktuální vzkazy proroka na rozhranní středověku a novověku. Ukončete kolaboraci s Babylonem a šelmou..Amen.
Jsem přesvědčen, že proroci a vůdcové nastupující generace živých křesťanů v Čechách a v Evropě naleznou v prorockém a reformačním odkazu Chelčického žhavě aktuální poselství pro dnešek. Tento prorok ukončil věk středověku a stává se aktuálním pro třetí tisíciletí.
Vlastně dle biblické chronologie pro začínající sedmé tisíciletí. Kdo můžeš pochopit, pochop…
Jiří z Poděbrad - vizionář jednotné Evropy ( EU )
Jednota vzniká v době pro Čechy pohnuté, za vlády husitského krále Jiřího z Poděbrad, který přebírá moc a království v roce 1458 dobytím Prahy, když před tím byl zvolen husitsky smýšlejícími šlechtici v Jihlavě zemským správcem. Když o čtyři roky později papež v Římě demonstrativně roztrhal jihlavskou smlouvu, vzešlou ze jmenovaného setkání a která měla zaručit platnost husitských kompaktát v Čechách, dal tím signál k zahájení poslední křížové výpravy do Čech. Král Jiří tehdy vyhlásil, že je ochoten odstoupit od trůnu a položit život, než by odstoupil od náboženských svobod a od kalicha. To má prorockou hodnotu jako závazek představitele národa hájit poznané priority a hodnoty za každou cenu. Srovnejte si tento postoj Jiřího s politickými tahy a ambiciózního politikaření dnešních vedoucích. Nicméně byl nucen v rámci kompromisů postupovat proti vznikající Jednotě, o které byl přesvědčen, že je silně heretická. Čechové v době útoku z Vatikánu pod vedením biskupa husitů Jana Rokycana nechali na štít Týnského chrámu, kde kázal, umístit sochu Jiřího s taseným mečem, zlatý kalich a nápis: PRAVDA PÁNĚ VÍTĚZÍ.
Pamatujte si, že vizuálně demonstrované proklamace jsou zesílenými vyznáními našich úst a duchovní svět, tedy démoni a andělé, je respektují. Není divu, že Češi porazili katolické uherské vojsko a krále Korvína donutili ke kapitulaci. Ten se vzápětí lstivě nechal v Olomouci korunovat za českého krále. Toto prorocké heslo o vítězící Pravdě Páně na Týně zářilo před západem Slunce a bylo sundáno až po popravě 27 představitelů stavovského odboje, popravených za úsvitu 21.6.1621 v den letního slunovratu. Král Jiří z Poděbrad je politickým prorokem Evropské Unie spolu s kulturně duchovní vizí jednotné Evropy, o kterou svými pansofistickými spisy a pokusem o jednotný jazyk usiloval i Komenský. Pět let před korunovací krále Jiřího, v roce 1453, dobyli islámští Turci Cařihrad, a tím křesťanskou byzantskou říši. Jiří už tehdy předvídal, že se Turci pohnou do Evropy a - jako dnes - bude Evropa ohrožena islamizací. Proto skrze své posly oslovil evropské panovníky a krále, aby společně vytvořili politicko vojenskou jednotu proti tomuto nebezpečí a překonali své rozdělení, způsobené závislostí či nezávislostí na papeži. Měl vizi jednotných armád a vlád Evropy, které bude spojovat potřeba obhájit křesťanskou identitu kontinentu. Dnes se Evropa spojuje jen politicko ekonomicky a přijetím asijského islámského Turecka si koleduje o zničení své duchovně kulturní identity.
Jednota Bratrská - prorocká církev nového věku
V horách v Kunvaldu však povstal mezitím prorocký lid, kterému září Slunce spravedlnosti, Ježíš. Zmíněný bratr Řehoř svým zápalným duchem a neúnavnou apoštolskou prací pomohl zformovat několik center Jednoty v Čechách. Nenapsal žádnou knihu, nezemřel mučednickou smrtí, spíš vyčerpáním na díle nového společenství, které označují například Palacký či Masaryk jako výkvět české reformace. Toto společenství prožilo mnoho pronásledování ale i období intenzívní práce v dobách klidu, kdy dali národu Bibli Kralickou. Tato studie nemá za úkol komentovat dějiny církve, ale vyzdvihuje vyhlášení a události prorockého charakteru.
Na počátku dějin tohoto společenství, které se z pokory za církev nechtělo označovat, jsou dvě události, které mají prorocký charakter a pohnuly světovou církví kupředu, ačkoliv se konaly v malém počtu a v závětří venkova. V roce 1464 vykonali Bratři mezi sebou smlouvu, která se nazývá "Svolání na horách rychnovských", a tak se navzájem uvedli do učení a praxe podle řádu Kristova skrze přísnou kázeň a ochotu nést duchovní a praktickou zodpovědnost jeden za druhého. Druhý skutečně světově revoluční a prorocký čin vykonali 26. března roku 1467, když zvolením svých starších a biskupa se strukturálně a duchovně odtrhli od církve kompromisních utrakvistů a římských katolíků. Stali se pod vedením Krista suverénním a svobodným společenstvím. Prvním biskupem se stal prostý muž, Matěj z Kunvaldu. Tak vznikla vlastně Jednota bratrská před 538 lety a padesát let před vystoupením Martina Luthera v Německu. Tento druhý prorocký akt měl takové důsledky, že nemohl zůstat dlouho utajen a způsobil Jednotě těžké pronásledování. Řehoř zemřel v Brandýse v roce 1474, kde také vznikl sbor Jednoty. Po jeho smrti otevřeli Bratři více brány vzdělávání a šlechtickým příznivcům, takže se Jednota stala v souvislosti s vynálezem knihtisku plodným národním kulturním centrem, které zakládalo vynikající školy.
Senior a učenec Jan Blahoslav nechal v
Jan Amos Komenský
Prorok národní a duchovní obnovy
Prorok dokončení reformace v Čechách
Zakladatel a první president naší republiky Tomáš Garyk Masaryk při příležitosti obnovy státní samostatnosti v roce 1918 citoval z Komenského díla známé prorocké prohlášení ze závěru Kšaftu: "Věřím i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu, hříchy našimi na hlavy naše uvedeného, vláda věcí tvých k tobě se navrátí, ó lide český.." Tehdy to byl velmi aktuální důkaz naplnění a stejně tak po osvobození z fašistické poroby či v době pražského jara v roce 1968. Také po "sametové revoluci" v roce 1989 se toto prohlášení hojně citovalo. Národ podlehl euforické iluzi, že je s komunismem konec. Dnes, patnáct let po oné revoluci, máme na situaci jiný názor. Pokud nebude jasně definován a odsouzen náš český fašismus z doby před Mnichovem a nebudou odsouzeny zločiny komunismu a současného obnovení fašismu, antisionismu a jiných antikristovských hnutí, nesmíme Komenského prohlášení ani citovat.
Těch hříchů v našem národě je více než bylo kdykoliv před tím. Jen vraždění nenarozených dětí, legalizace antikristovských forem kultury a výchovy, pornografie, finanční korupce a jiné nepravosti a hříchy ve všech dimenzích a strukturách společnosti dávají zapravdu, že Komenského proroctví se týká spíše doby vlády Kristovy na zemi v budoucím miléniu. Komenský je známý svým projektem výchovy dospívajících. Jak by reagoval na amoralizující tendence výchovy a prosazování kultury čarodějnického a satanského charakteru ? Neochota občanů se angažovat ve věcech veřejných je zrcadlovým odrazem neochoty křesťanů zaujímat zodpovědná místa ve státní správě a ve všech strategických oblastech společnosti, kde jim Pán Ježíš otevřel dvéře. Tak nahráváme jen plánům jistých světových center a "přisluhujeme cizím hříchům". Křesťané jsou povoláni vnášet světlo a naději, osvobozující Pravdu tím spíše, že se musíme podílet na naplnění státního hesla. Naši nepřátelé nejsou lidé z masa a krve, ale vedeme duchovní boj s duchovními bytostmi a inteligencemi. Proto je pro církev aktuální prorocký výrok Komenského ze Kšaftu: "..tobě národe český..ty po vyvýšenosti jejich šlapati budeš." Jistě myslel na příkaz Pána Ježíše: "Hle, dávám vám moc šlapati na hady a štíry a na všelikou moc nepřítele." (Luk 10:19) Na mapě Prahy můžeme těch vyvýšeností naleznout množství. Ale jsou také jistě výšiny, které nelze geograficky zaměřit.
Boží proroci a vedoucí církve Kristovy přeslechli Pánovo historické varování z roku
V naší sledované etapě českých dějin to však byla směsice temnoty a světla, exaktní vědy a okultního iracionalismu. Dnešní rozenkruciáni ve struktuře iluminátské pyramidy se specializují mimo jiné na vytvoření všesvětového náboženství společně se skupinou druiů, moderních pokračovatelů keltských a jiných předkřesťanských čarodějů. Není divu, že se Bůh nepřiznal k takové motivaci našich protestantských vůdců, kteří se přestali spoléhat na Hospodina a vkládali naděje do osob a politických koalicí. Česká církev a představitelé protestantských stavů přeslechli ojedinělé proroky z Jednoty bratrské a ignorovali výzvy moravského šlechtice Karla ze Žerotína, aby se vyčkalo na příznivější dobu, protože nebyly vyčerpány všechny prostředky Boží moudrosti proti tyranii. Praha mohla být vysvobozena také moudrostí Božího muže, církve. (Čti: Kazatel 9:14 - 18) Češi však dali přednost vojenskému řešení. Česká církev pod výzvami proroků nečinila pokání z kompromisů a nemoudrostí. Neoddělila se od démonického hnutí iracionalismu, ve své pýše byla na hony vzdálená vize Chelčického. V té době, na poslední chvíli zasáhnul ještě výrazně jeden z oblíbených proroků Komenského, Edward Kotter, jehož proroctví, v nichž popisuje slávu Fridrichovu, nechal J.A. Komenský zapsat ve spise "Světlo v temnotách".
Je to příklad toho, že i falešní proroci mohou přinést skutečně Boží poselství, jako Balám. Tento muž na základě vize od andělů těsně před bitvou na Bílé Hoře varoval krále Fridricha před použitím síly. Později mu už falešně prorokoval úspěch. Můžeme si jen domýšlet, jak by se situace v Čechách vyvíjela dále, kdyby Fridrich podle této výzvy místo otevřené bitvy nechal uzavřít brány města a přešel do obrany. Okolnosti by se postavily na jeho stranu. Ferdinandova vojska by nemohla město v nastupujících mrazech dlouho obléhat, zvláště kdyby venkované přispěli ničením proviantních koridorů. Mohlo se vyčkat na posílení koalice, protože v té době se aktivizoval na severu Evropy silný spojenec, švédský král. Stavovské vojsko by se tak mohlo soustředit jen proti vojákům zrádného Valdštejna. Jedno je jasné. Na konci třicetileté války končí v Praze a v Evropě období iracionalismu a vláda okultismu, do nichž hluboce zabředly obě větve křesťanství. Nastupuje věk racionalismu.
Jan Amos Komenský se stýkal korespondenčně i osobně v době vyhnanství s Johanem Valentinem Andreaem, autorem rozenkruciánských proklamací a manifestů. Tato skutečnost ukazuje i přes jasnou snahu pastýře hledat spojence proti nepříteli stáda na jasné směšování Božího Slova s nečistou moudrostí světa, Božího zjevení s ideologiemi a s okultismem, důvěry v Boží ochranu se spoléháním se na lidské opory. Stejně však je nepřijatelný soud nad mužem, který se otevřel iluzivním silám a koalicím na ochranu svěřeného stáda. Přes svoji přirozenou a duchovní moudrost jemu a lidem jeho doby chyběli Bratři s dary Ducha svatého, s dary rozeznání duchů. Církev v té době neznala dary Ducha svatého podle epištoly Korintským. V té době bylo velice málo skutečně znovuzrozených lidí, kteří by jasně identifikovali svého ducha s Duchem Kristovým. Nemohli mít logicky tu míru světla a poznání, kterou dostala světová Církev až po všeobecném rozšíření letniční zvěsti jako mají dnes tam, kde se přijímá biblické poselství o plnosti Ducha svatého a Jeho darů a služeb, které Pán znovu Církvi zjevil na přelomu devatenáctého a dvacátéhop století prostřednictvím letničního a charismatického hnutí. V té době se tedy neuplatňoval také dar rozeznání duchů a nebyl dostatečný počet Duchem naplněných věřících, kteří by mohli rozsuzovat proroctví.
V těžké době smrtelného útisku římským katolicismem se i Komenský, jako pastor svěřené církve chytal kdejakého stébla naděje. Když člověk tone v moři, může se mu stát, že ve snaze o záchranu obejme žraloka. Proto se nechal ovlivňovat falešnými proroky (Drabík, Keller) Boží církev stála na úsvitu objevů duchovního bohatství, zmocnění a darů, které máme v Kristu. Proto si važme všeho poznání z Písma. My jsme v opačném nebezpečí. Přílišné poznání a zkušenosti jsou jen součástí vnější výzbroje a nemohou nahradit charakter, a proto nestojí v protikladu s autentickým životem Ježíšovým skrze nás. Musíme si být vědomi, že podstatné není to, co máme, co jsme vírou obdrželi, ale čím jsme a jací jsme ve svém obcování navzájem. Jsme-li jen nástroje Ježíšovy moci, je to částečné. Máme být i zprostředkovatelé Ježíšova života. Jedno proti druhému nesmíme stavět či upřednostňovat, ale oboje má být vyváženě používáno. Jako jablíčka a zvonky na rouchu veleknězově. Jako jazyk a zuby v našich ústech. Co jsou ústa bez jazyka či bez zubů? Kdo může pochopit, pochop, a hlavně uchop.
Nejvýmluvnější doklad o Kristově prorockém duchu Komenského máme v jeho knize Haggeus. V době, kdy "makabejští" Švédové se stali nadějí pro tisíce exulantů a křesťanů v Čechách, došlo k jejich osudovému provinění na věci evangelia v našem národě. Místo opravdového rozhodnutí švédského krále Gustava Adolfa, který chtěl osvobodit Čechy od Habsburské tyranie, došlo k chabě obojakému a spíš dobrodružnému saskému vpádu do Čech v roce 1631. Toto vojenské selhání se pokusili marně napravit ještě v roce 1648. Mnozí exulanti se dočasně vrátili do Čech a do Prahy, Mikuláš Divíš z Doubravína mohl identifikovat hlavy popravených a ty, sneseny z mostecké věže, byly důstojně pochovány.
V té době Komenský vyčkával v Lešně a marně přesvědčený o návratu svobody napsal knihu, kde aktualizuje poselství poexilního proroka Aggea. V poselství, jehož téma je obnova národa na všech úrovních vlády, školství a náboženství především volá po obnově české reformační církve a volá po nové reformaci, jež by sjednotila většinu národa skrze opravdovou církev Kristovu. Přesto, že Haggeus vznikl narychlo jako příležitostný spis, je natolik aktuální, že jsem do výzvy proti uzákonění zákona o partnerství osob stejného pohlaví mohl poslancům citovat jako motto tuto myšlenku, ve které Komenský v kapitole XXIV vyzývá vládce aby: "Ruku obzvláště drželi nad zákonem Božím, aby jemu, jakožto nejjistějším právům všichni byli vyučováni a podle něho se v chování byli přidrženi". Vedle napomenutí k vedoucím církví a k lidu křesťanskému, je napomenutí k reformátorům církve, a tedy k prorokům a apoštolům. Vyzývá je, aby přiložili své srdce a pomýšleli na zvelebení Boží slávy, obnovili Boží řády v církvi, vymetli všechny antikristovské projevy a všechnu modloslužbu, "aby cokoli ne od Boha původ má, vyzdviženo bylo". Varuje je, aby nebyli liknaví ve zničení lidských výsostí, jinak na sebe uvalují vinu za celý Boží lid. Dále je několik rad kněžím a pastorům. Pokud by se komukoliv tato reformační důslednost zdála nesnadná, odkazuje Komenský na Boží odpověď: "Ne silou, ale Duchem mým, praví Hospodin zástupů" (Zach 4:6). Zde je Komenský prorokem nejjasněji promlouvajícím do současnosti a stejně tak v posledním spise "Jednoho je zapotřebí". To je překvapivě současnou příručkou pro křesťany, občany, podnikatele a marketing. Nečetl jsem lepší rady. Vydejte tyto dvě jmenované knihy!!
Slunce, Hvězda a hvězdy
Na místě prastarého pohanského kultického místa, kde slovanští pohané uctívali boha Slunce, v okamžiku založení břevnovského kláštera kolem roku 900 shořel kultovní strom. Na tomto místě byla na Bílé Hoře postavena v roce 1555 budova ve tvar hermetické Hvězdy. Okultní význam té budovy se symbolickými motivy z antiky opět obnovuje pohanský význam místa. V epicentru budovy je na základním centrálním svorníku kruh s tečkou uprostřed, což je astrologický symbol slovanskými pohany uctívaného Slunce. A dole ve městě bylo několik Marii posvěcených chrámů postaveno na pohanských výsostech Matky (Moreny) země a Slunce. Není náhodou, že Karel IV. nechal přestavbou kamenného mostu vytvořit architektonickou scénu, kdy v den letního slunovratu zapadá Slunce v očích pozorovatelů stojících ve východní mostecké věži přesně nad kaplí svatého Václava. A na východní straně věže dal spodobnit ženu oděnou sluncem s dítětem v náručí, ze dvanácté kapitoly Zjevení. Tento reliéf Matky s dítětem, oděné do Slunce byl zničen švédskými vojsky v roce 1648 při dobývání Prahy. Na východní straně mostecké věže v den letního slunovratu neheraldický lev vrhá svůj stín jednou v roce na heraldickou orlici Římské říše. Tím vizuálně vyjadřuje svou lásku a poddanost k Římu. Jednoho dne však tento český lev několik hodin před tímto poledním efektem pustil na orlici pod sebou krev svých mučeníků.
Není náhodou, že vítězný Habsburk Ferdinand II. nechal popravit 27 členů stavovského odboje záměrně za úsvitu dne letního Slunovratu (21.6. 1621) a hlavy popravených nechal pověsit právě nad sluncem oblečenou "Marií". Není náhodou, že deset let po pokusu Švédů dobytím Prahy vymanit České království ze spárů Habsburků před podepsáním Vestfálského míru byla na pohanském kultovním místě postavena v roce 1658 (Osmička!) další modla. Tam, kde stál od dob předkřesťanských sluneční znak, byl postaven mariánský sloup s ženou oděnou do Slunce. Zatímco den popravy zvěstoval, že Slunce české reformace zapadlo a nastala doba temna, tento sloup na Staroměstském náměstí nedaleko popraviště české elity měl být středoevropským symbolem rekatolizace Evropy skrze ženu oděnou Sluncem. Opět není náhodné, že znakem Evropské Unie je oněch dvanáct hvězd. kladených od baroka jako svatozář Marii, kterou chtějí obnovitelé sloupu umístit na místě, kde byla roku 1658 postavena a v roce 1918 českými Gedeonci svržena jako modla symbolizující staletí české duchovní poroby. Pod touto Hvězdou a pod tímto pohanským Sluncem na Bílé hoře byly poraženy vojska českých protestantských vojsk se svými spojenci. Několik let jsem za totality jezdil kolem této Hvězdy do práce, a často jsem přemýšlel o porušení smlouvy s Bohem v národech. Budou to nové a nové "hvězdy" nad národy, pod nimiž budou žít jako otroci, pokud nedají ve svých smlouvách a srdcích vzplanout jiné hvězdě: "Hvězdě jasné a jitřní" - Ježíši Kristu (Zjev. 22:16).
Duchovní vliv takových míst v národech se dnes namnoze podceňuje. Magické síly toho místa si uvědomovali vůdci císařských vojsk Habsburků, protože se traduje, že rozhodující útok císařských vojsk vyprovokoval mnich Dominik, který přinesl na bojiště meč, specielně posvěcený samotným papežem. Pravděpodobně s tímto mečem učinil před osudovým útokem vbodnutí do země, takže dokonal symbolické uzemnění "dračí", tedy lví moci českého národa. Nepodceňujme skutečnost, že okultní autoři vidí v tomto aktu paralelu s legendou Artušovského cyklu. Středověký král Artuš, jehož legenda v dnešní Evropě znovuožívá skrze velkofilm, potvrdil své nástupnictví na království v Británii vytažením meče ze skály a vykopáním hlavy Bendigadvarana. Tento kopec u Londýna, kde se rituál vykonal, je posvátný dodnes jako místo ochranného pohanského kultu a nazýval se "White Mount", tedy Bílá Hora. Tento symbolický vzkaz naráží i na zemi, odkud přišel Fridrich Falcký. Ačkoliv tato záhada zní jako pohádka, osobně nepodceňuji moc geografických míst a reálných symbolů. To jsem prožil u Sudoměře a potvrdí mě to návštěvníci z Izraele. Na tomto místě pod Bílou Horou bylo vykonáno modlitební prohlášení při jedné modlitební konferenci. Byl přítomen i jeden pastor. Je nutno vytáhnout ze země u Bílé Hory římsko-katolický meč, aby se český lev mohl konečně uvolnit a je nutno ještě vbodnout do Bílé Hory meč Ducha, aby byla našemu národu vrácena moc Ducha svatého a aby pochopil, že má zvěstovat Lva z Judy, Ježíše Krista. Aby už přestaly vítězit v našem národě všelijaké lidské ideologie a pravdy, ale Pravda Páně. Má být obnovena doba, kdy se v Evropě říkalo: "Nejsem Čech, abych mluvil pravdu". Dávám tak náznak povstávajícím českým prorokům, aby vykonali akt vytažení římského meče. Z tohoto místa dodnes do Prahy vane nerozvázaný vliv, který má v těchto dnech církev Kristova zničit definitivně ve jménu Ježíše Krista. Ekumenická seance mezi představiteli římských katolíků a evangelikálů vykonaná před časem u kaple nad bělohorským bojištěm byla jen zastíracím manévrem k odstranění duchovní bdělosti a k zamlžení naléhavosti.
Ráno v den popravy, 21.6.1621 se účastníci obou stran podivili zázračnému úkazu dvojité duhy na nebi. Duha je vizuální demonstrace věrnosti Boží smlouvy. Všichni popravení před smrtí pohlédli na krátký čas na štít Týnské věže, kde byl zlatý nápis Pravda Páně vítězí a kalich. Byl mečem vykonán akt křtu krví, o kterém se zmínil Ježíš apoštolům. Duha, Pravda, kalich a meč. Krev Kristova byla zde smíšena už před dvěma tisíci lety s krví svých mučedníků, hájících svobodu víry jednoho malého národa, Bohem stvořeného a umístěného v srdci Evropy. Kdo může pochopit, pochop. Duha, krev, meč a vítězící Pravda Páně jsou prorockými symboly České církve, vyžadující specielní studii.V jedné básni jsem napsal:
„Lve český, kde jsi řval,
když Habsburk kleštěmi
tvým rekům jazyk rval..?"
Jesseniův jazyk byl vyrván před stětím a dalšími kleštěmi vytažen a přibit na šibenici.
Mikoláš Diviš z Doubravníka
Prorok rozvázaného jazyka Čechů
Druhý den po popravách pokračuje tragické divadlo režírované triumfujícím Habsburkem. Za jazyk k břevnu šibenice byl přibit hřebem písař Starého města Mikoláš Divíš z Doubravína. (Pozn. 1) Byl přibyt tak dlouho, dokud kat Mydlář biči nevymrskal skupinu dalších odsouzených měšťanů k Horské bráně a nevrátil se zpět. Jistě pospíchal, aby uvolnil hřeb z úst dříve, než se jeho oblíbenec zadusí krví a hleny. Divíš druhý den po přibití obhajoval postoje a víru svých popravených spoludruhů před zděšenými nepřáteli. Tento zázrak má jasně prorocký charakter. Cituji z knihy B. Čapka "Za jazyk přibitý":
"Jeho (Divíšův) jazyk, který prožil probodení hřebem, neoněměl, bude znít a hlásat, bude pronášet svobodné myšlenky, a tak jistě i český národ se nedá s pomocí Boží zlomit nejbarbarštějším a nejprohnanějším umlčováním: také jazyk celého národa nebude trvale přibit." (Pozn. 1)
Náš národ byl po staletí přibit za jazyk hřebíky římské hierarchie, Habsburků, fašistů, komunistů, dnes neohumanistických tolerantistů, Ňůejčáků, a číhajících muslimů. Byly to hřebíky ideologické a náboženské nenávisti k pravdě Božího slova. Dávejme si pozor! Duchovní mocnosti hnutí Nového věku, pseudohumanisté, novognostikové, exkomunisté, někteří představitelé katolíků či representanti kultu Tolerance, tedy současní rozenkruciáni a druiové globalistického multináboženství, synkretikové a především vyslanci islámu a Antikrista čekají s hřeby protináboženských zákonů a s kladivy legislativ na chvíli, kdy nás budou chtít umlčet. Povstaňte, a v autoritě Ježíše Krista jim vyrazte hřebíky a kladiva z rukou. Boj o svobodu svědomí a hlásání evangelia se ovšem musí dnes vybojovat i na úrovni parlamentu a hlavně na úrovni duchovních autorit. K tomu jsme v Kristu již posazeni jako Tělo Kristovo v nebi, abychom svazovali antikristovská knížata. Proto nám byla v Kristu dána autorita na zemi ale i v nebi.Naše pozice je na zemi, ale moc přímluv a duchovního jednání má dosah i na nebi, pro tento účel. Mt 18:18 - 20 Mt 28:18 Efez 1:20 - 23 Efez 2:5,6,19 Ef 6:12 Mr 16:17,18 Luk 10:19, Srovnej: Mt 28:18 a Luk 24:49 a Sk 1:8.
V druhém dílu této studie uvedu konkrétní příklady duchovního boje s teritorálními duchy v České republice. Přečtěte si událost z roku 1980, kdy modlitby církve zabránily česko-polské válce. Dnes tu jsou aktuální výzvy ze strany vzrůstu hnutí fašismu, socialistické alternativy, hinduismu, New Age, islámu. Jednou jsem stál jako osamělý křesťan s nápisem o Boží lásce mezi skiny a anarchisty na Staroměstském náměstí v Praze, kde se házely dělobuchy a byl fyzicky napaden televizní tým Novy. Křičel jsem k nim, že Bůh Otec miluje všechny, na obou stranách. Novináři mě řekli něco, co mne zasáhlo: "Kde jsou křesťané, kteří by tu měli vytvořit most smíření? Křičel jsem tam osaměle o Boží lásce k černým a holohlavým. "Kde jsou další křesťané..?" ptal se jeden z novinářů. Byli z toho zřejmě poděšeni. Okamžitě vycítili, že můj postoj a proklamace by v mnohonásobném počtu mohly být řešením. Tito lidé ani netuší, jakou autoritu máme v duchovní oblasti. Tělo Kristovo, povstaň. Dnes při intenzivním nástupu islámu, hinduismu.. Jednoho dne jsem se v lidské horlivosti postavil s nápisem "Národe český, vrať se ke Kristu" nedaleko orloje proti průvodu Hari-Krišnovců, kteří s pravidelnou samozřejmostí proklamují démonického Krišnu na královské cestě Prahou. Konají to s hudbou, proklamacemi, a tancují radostí. Krišnovci dnes plní na západě bývalé prázdné kostely například v Holandsku. Získávají mladé lidi svým nadšením a nakažlivou radostí. To mladé k nim přitahuje. Zatímco křesťané až na malé výjimky chválí Pána ve skrytu svých ghet.
Jsme, bratři a sestry, zakůrkovaní. Máme ten chléb milosti krájet všem. V ulicích. Jednou jsem si ve shromáždění listoval v Bibli a slyším hlas: "Co děláte tady, dělejte na ulici za touto zdí. Kažte, modlete se, zpívejte..Tehdy jsem Pánu položil otázku, nad kterou se asi usmál: A co když bude pršet ? " Dostal jsem ihned odpověď, v níž byl ten úsměv znát: "Cožpak nemáte ve městě dost velké nádražní haly?“ Hle: Tak se zrodila i myšlenka nádražní misie..ale je to už zavedeno na západě. A u nás? Bratře, co to čteš, dostal jsi přihrávku od Pána? Necháš to jinému? Napsal jsem aforismus: "Pozítří, potom, pak, ujede ti vlak..."
Doba temna a svítání
"Vestfálský mír", podepsaný v roce 1648 po marném pokusu Švédů vymanit náše území z držení Habsburků, rozdělil Evropu železnou oponou na země římsko-katolické a protestantské. Naše země, jako dědičné území Habsburků padlo do jejich rukou a tak mohli dokončit násilnou, militantní rekatolizaci národa.Mimochodem, Karel IV. jako Lucemburk, tedy nikoliv Čech, ve své prozíravosti zajistil nějakou smlouvou s dynastií Habsburků budoucí nástupnictví jejich vlády v Čechách. Právě proto není a nebude pro Čechy historicky a právně platná, a tím méně před Bohem, protože to byla smlouva o nás bez nás. Možná nějaký katolický historik vyletí z kůže. Jestliže si uvědomíme, že před Bílou Horou bylo v Čechách 90% nekatolických křesťanů, můžeme pochopit míru národní tragedie. Zničení náboženské svobody, odstranění a vyhnání národní elity, konfiskace majetku evangelické šlechty, zákaz činnosti evangelikálních církví, ničení kulturních středisek jako například tiskárny v Kralicích, škol Jednoty a zničení knihoven, genocidu obyvatel celých krajů či měst, (V Písku se zachránilo šest lidí pod splavem před císařskými), vnucení modloslužebné liturgie biblickým křesťanům, pálení Biblí, kancionálů a duchovní literatury, znásilňování výchovy a vyznání, svobody křesťanů. Ti, kteří neodešli do ciziny, konvertovali raději k judaismu. Jeden rabín po tolerančním patentu mohl identifikovat mnoho evangelických rodin. Jsou o tom dokumenty. Později Bratři v Ochranově na oplátku skrývali židovské rodiny. Byli jedni z prvních křesťanů, kteří pochopili, že světové křesťanstvo se má přimlouvat za Židy a tvořit tak v duchovním světě ochranný plášť a koridor nad těmi, kteří jsou milováni Pánem, ale zatím ho nevyznávají jako Mesiáše, proto potřebují naše přímluvy k Otci ve jménu Pána Ježíše. Jiný přístup k Otci neexistuje.Kdo můžeš pochopit, pochop.
"Ó svatý Otče, pohleď jak zloději a lotři vešli do ovčince Tvého, učinili sobě z domu Tvého, jenž jest domem modlitby, peleš lotrovskou. Vyprázdni ze země své ty falešné proroky a duchy nečisté. Zkaz ty ukydané bohy a konec učiň modlám. Rozptyl ty, jenž ruší chrám Tvé svatosti.. Skončili mnozí tyrani, skončíte i vy, bělohorští triumfátoři. Běda tomu, kdo staví dům svůj s útiskem a palác svůj s křivdou. Mocní mocně tázati se budou. Tyrane pýchy největší, octneš se na zemi.." ( B.Čapek "Za jazyk přibytý" )
Málokdo ví, že zoufalství prostých Čechů a Němců po Bílé Hoře se po několik desítek let demonstrovalo skrze selské bouře, které se valily z kraje do kraje. Všimnul jsem si, že nejaktivněji bojovali o svá práva lidé z krajů, kde před tím intenzivně působila Jednota Bratrská. Stálo by za to zpracovat to jako historickou studii. Žádný národ či náboženská ideologie nemá právo před Bohem, Stvořitelem národů potlačovat prosazení jejich zájmů a tím méně duchovních a upírat jim jejich svobodu myšlení a svědomí. Tento duchovní zločin nebyl římskokatolickou církví vyznán. Proto by mělo dojít k řádnému aktu smíření, ne k demonstrativním a alibistickým smiřovačkám, jak to režíruje ekumenické hnutí.. To škodí jak evangelikálům, tak katolíkům. O opravdové smíření se pokusil kardinál Beran v roce 1948, ale o tom později. Češi bránící se pod vedením jezuitů švédským osvoboditelům v Praze a v Brně vyměnili vědomě duchovní svobodu a nezávislost za materiální blahobyt, jako důsledek loajality k Římu.
Naplnil se prorocký význam stínu neheraldického lva na západní straně mostecké věže Karlova mostu, který v poledne onoho zmíněného slunovratu jednou v roce vrhá svůj stín na heraldickou orlici Římské říše, jakoby se s ní zasnuboval. Tentokrát byla římská orlice sbrocena krví lva českého, krví svobodu hájících Čechů. V roce 1658 byl nedaleko popraviště mužů hájících svobodu národa a svobodu vyznání vztyčen sloup Mariánský na památku vítězství nad Švédy. Na něm andělé s kříži, meči a kopími zabíjejí na čtyřech stranách kolem "Marie" démonické skulptury představitelů českého protestantismu. Triumfální, duchovní perverze, která se má obnovit. A když tato modla byla logicky v roce 1918 svržena, kutálela se kamenná hlava "Marie" s tváří podobné vítězné řecké bohyně Diany, nepodobná té čisté dívce z Nazareta po dláždění směrem k místu, kde se před 297 lety o Slunovratu válelo v živé krvi 27 živých hlav vzácných českých mužů. Tyto hlavy mužů, vzývající jméno jejího syna, Ježíše naplňovali její příkaz z Kány. Jak by se cítila matka syna, jehož ctitelé byli bestiálně sťati, protože chránili svobodu národa, který miloval a chtěl milovat a bude milovat Pána Ježíše, Syna Marie a především Syna Božího...jejího, Mariina syna a Božího. Nechala by se uctívat v podobě kamenné modly, vztyčené vrahy přátel jejího Syna? Nikdy, nikdy, nikdy.
Kdo skutečně miloval Ježíše? Ten, kdo chtěl uchránit své děti, rodiny a národ před modloslužbou a ctěním falešných bohů. Zde platí slovo, které bych napsal na místo té modly a které vyslovil Pavel a Jan: "Kdo nemiluje Pána Ježíše, budiž proklet! Synáčkové, chraňte se modloslužby. (1K 16:22; 1 J 5:21) Jen Dostojevský by mohl popsat onen masochistický sklon národa milovat své uchvatitele.
Proroci národa, zde máte další podnět, který vyžaduje rozuzlení skrze dar poznání a moudrosti. Vítězství jezuity vedených "Čechů" jsem komentoval veršem v jedné své básni:
"Jak Ezau za mísu sprosté kaše
změnili Češi Pravdu
za chrám svatého Mikuláše."
Mistr Jan Hus řekl: "Pravda navěky trvá, ačkoliv na čas přemožena bývá.“
Brněnští nad Švédy vyzráli lstí. Když se dozvěděli, že si Švédové určili jako znamení ukončení posledního pokusů boje o hradby poledne, ve chvíli, když Švédové již přebírali kontrolu nad určitými úseky obrany, začali v jedenáct hodin vyzvánět poledne na kostelních věžích. Tím ovšem uvedli mezi Švédy zmatek, a tak boj o město skončil. Brňané dodnes u Jakuba vyzvání poledne v jedenáct. V duchovní symbolice je ovšem jedenáctka spíše negativním až satanským číslem. Demonstruje počet učedníků Ježíšových, když ďábel vstoupil do Jidáše, a ten se po zradě Pána oběsil. Souhra velkého počtu jedenáctek se objevila, když 11. září 2001 letadlo čísli 11 narazilo do budovy Newyorské věže číslo 11 ve státě USA číslo 11 atd. Vypovídá to jasně o charakteru toho čísla. Je to číslo závodníka, který nedokončí boj a na stanovišti 11 padne těsně před cílem, to jest před dvanácti branami Nebeského Jeruzaléma. Tento historicky známý podvod Brňanů také přispěl k vítězství habsburské totality, z níž nás Švédi chtěli vytrhnout před podepsáním smlouvy. Proroci v Brně, přemýšlejte. Zvláště když uslyšíte v jedenáctou hodinu zvony podvodu na věži kostelů, ve kterých je uctíván ten neposkvrněný. Každé dítě ví, že v jedenáct není poledne. Jak může být požehnané město, kde je zvony deklarovaná legalizace lži? Žádejte, aby tato historická ostuda města byla ukončena, vyznána. Jsou města, která se ubránila útočníkům statečností obránců a jiná podvodem. Tato města svou ostudu aspoň tají, Brno ji deklaruje na chrámech Páně zjevně. A to něco vypovídá o charakteru jeho vůdců a obyvatel. "Běda těm, kteří říkají zlému dobré..." (Iz 5:20)
Jako bývalý Brňák se v tom ovšem musím také angažovat, protože po mnoho let v Brně jsem ty zvony slyšel a byl jsem lhostejný. Nelze se divit, že jsem často i ve svém životě vyzváněl poledne v jedenáct. Kdo může pochopit... Brňáci, nezlobte se. Ale i to je prorocké světlo, které na historické epizodě ukazuje na něco podstatného v přítomnosti. Nevyzvánějte poledne v jedenáct. To znamená, nedopouštějme se vědomého podvodu či klamu tehdy, kdy nás to nějak lidsky zvýhodní. Dosáhneme úspěchu v nějaké oblasti života, ale ztratíme Boží požehnání. Jedenáctka je úspěch, dvanáctka požehnání. Mnozí pro úspěch pohrdli Božím požehnáním. Nevyzvánějte úspěch, vyzvánějte požehnání. Ne modloslužbu a následné otroctví, ale chválu Pána v svobodě, kterou máme v Kristu. To si uvědomte, když uslyšíte v jedenáct vyzvánět poledne. V svém poslaneckém programu jsem měl na mysli jiný podvod, tentokrát v Praze. Není požehnané pro náš národ, jestliže naše vláda sídlí v budově, která dle závěti jejího majitele byla dána studentům. Uloupili ji nacisté, potom komunisté a nyní v ní sídlí Česká vláda. Přitom na blízkém Hradě je dost místa pro dvě vlády. To aby se Brňáci za nás přimlouvali, abychom vyňali ten trám z oka. Jak může vláda soudit a stíhat zloděje, jestliže vládne z uloupené budovy? Proto se hrozivě utápíme v korupci. Stejně je pro římskokatolickou církev dnes zatěžující, jestliže žádá návrat bývalých majetků. Je však nutno si uvědomit, že mnoho těch lesů a budov bylo konfiskováno evangelickým šlechticům po Bílé Hoře. I zde vyzvánějí v jedenáct hodin poledne.
Jiří Jaschke prorok exilu a svobody
Prorok obnovené Jednoty
Národ, jehož myšlení, zbožnost a svědomí bylo 300 let násilně všemi možnými metodami, manipulacemi a demagogiemi lámáno, násilně ničeno, se z důsledků této kruté duchovní a kulturní tyranie nevzpamatoval dodnes. Jakou službu démonům z propasti mohl poskytnout spiritistický "nebeklíč" vnucený římskokatolickými faráři místo Božího slova ? Přesto v národě Bůh uchoval těch "sedm tisíc", co se neskláněli před dřevěnými a pozlacenými modlami v chrámech a "nebeské královně". Zůstali, aby z Boží milosti se stali do země zadupaným a rozsévaným semenem Božího Slova. Jezuité, kteří slídili po tajných evangelících a po jejich knihách a Biblích, nemohli zadusit všechny jiskry a plaménky života Těla Kristova a rozptýlených členů Jednoty bratrské. Na některých místech začalo znovu růst skryté símě evangelia. Jako pampelišky prorůstající tlustou vrstvu umrtvujícího asfaltu. Nevíme kolik proroků pozdvihlo naději pronásledovaných tajných setkáních ve světničkách, v lesích či jeskyních. Pán pro svůj lid připravil vysvobození.
Tak jako tehdy i dnes Pán připravuje mocný lék pro národ Český, který není a nebude dědičným územím žádné dynastie, ideologie, či unie. Evropská Unie si vybrala půlnoční symbol dvanácti hvězd. Praha je však, jak jsem naznačil, spíše město Slunečních symbolů. Od předkřesťanského kultu Slunce na šárecké skále přes zmíněné slunovratové aktivity Lucemburka a Habsburků, po spartakiádní obrovský kruh cvičenců, představující slovanské slunce, ne náhodou realizovaný za dob totality na místě jednoho ze slunečních kultických center, na Strahově. Na špici Hradčan při východu slunce se zářivě leskne korouhev se lvem, a to je odkaz na přicházející slávu Slunce spravedlnosti, Ježíše. Do této slávy bude oblečen lev české církve, odkazující na Lva z Judy. (Mal 4:2; Zj 5:5) Na čele husitských průvodů na dobových rytinách byl vždy kněz nesoucí zástavu v podobě zářícího Slunce s iniciálami IHS, Ježíš hříšníků Spasitel. Boží lid oděný Sluncem povstane v Čechách znovu. "Český lev probodaný tolika oštěpy a šípy, do ocelivých sítí podvodu a lsti zapletený, se vzmuží a vyrazí proti orlici..." (Pozn. 1)
Česká země a Morava skrývaly jednotlivé rodiny tajných členů Jednoty bratrské a dalších evangelíků, kteří si nenechali zlomit páteř víry a svědomí násilím, zastrašováním a lstí římskokatolických militantních aktivistů. Jedním ze svědků té doby byl i Jiří Jaschke ze Žiliny u Nového Jičína. Byl to muž prorockého pomazání, který zemřel v roce 1707. Od dětství byl svědkem krutého pronásledování svých souvěrců. Často si věřící museli opatřovat znovu Svaté Písmo, které jim zabavovali a spálili jezuité. V prorocké víře věřil v obnovení Bratrské Jednoty. Před smrtí svolal svou rodinu a své syny a pronesl tato zaznamenaná prorocká slova: " Je pravda, že naše svoboda zmizela, že naši potomci se poddávají světskému duchu, takže je papeženství sžírá. Zdá se, jakoby se blížil konec Bratrské církve. Avšak vy uzříte velké vysvobození. Ostatkové budou spaseni...vím, že se to brzy stane. Věřím, že z této země vyjdete jako z Babylona, a že vám bude nabídnuto místo, kde budete moci sloužit Pánu bez bázně, podle Jeho slova. Když to vysvobození přijde, přičiňte se, abyste nebyli poslední."
A v roce 1722 se rodina Niesserova, a všichni synové Jiřího Jaschke vydali pod vedením Kristiána Davida na území Bertelsdorfu v Sasku s mnoha dalšími rodinami tajných evangelíků. Tam bylo panství zbožného luterského šlechtice Ludvíka Zinzendorfa, který jim poskytnul území, později zvané Ochranov. Tam se naplnilo další část proroctví Jiřího Jasche, když Bůh skrze mocné vylití Ducha svatého dal základ k nové činnosti Obnovené Jednoty Bratrské, která sehrála mocnou roli při zahájení celosvětové misie a při počátku metodistického hnutí v Anglii a při probuzení v Americe. Toto símě vzešlé z našeho území se dnes jako svatý bumerang vrací zpět skrze černochy z Afriky, jihoamerické kazatele, západní služebníky světové misie a bratry z východu. Modlitby takových prorockých strážných mužů z doby pronásledování a temna jako byl Jaschke se začaly naplňovat, když na obnovenou Jednotu Bratrskou v Ochranově byl vylitý 3. srpna 1727 Duch svatý jako o Letnicích v Jeruzalémě. Padl na ně duch modlitby a lásky k Ježíši. Stali se doslovně prorockou církví, prototypem pro církve nového věku. Jejich řetězové modlitby, konané hodinu za hodinou nemohly vzbudit nic menšího, než požár Ježíšovy lásky k národům, který je rozněcoval v touze šířit evangelium pohanům. Z malého venkovského sboru vyšlo v následujících 25 letech více než 100 misionářů do mnoha zemí světa.
Tuto historickou část zakončím poselstvím, které jsem nedávno nalezl z roku 1988, kdy jsme obcházeli bloky Prahy před konferencí KMS a předávali je pod vládu Ježíšovu. Nakreslil jsem to vidění a poselství samého Ježíše. Viděl jsem vodorovný mohutný meč nad Prahou, který překrýval kotouč slunovratového Slunce nad siluetou Hradu. Na jílci meče byl nápis: "PRAVDA". To vidění bylo komentováno slovy: "Já jsem Pravda, tasená jako meč nad vámi. Kdo ji přijme, bude svoboden. Pravda osvobozuje a vítězí skrze vás. Nebojujte proti lži, ale zvěstujte Pravdu a pravda porazí lháře a utlačovatele. Jsem zavázán naplnit význam hesla, které si tento národ vyvolil, skrze mnohé mučedníky. JÁ JSEM TA PRAVDA, A PRAVDA SKUTEČNĚ ZVÍTĚZÍ..."
Konec prvního dílu
proroctví
(Alex Procházka, 20. 3. 2015 20:52)